Mother Of Light (Live) - Epica

Další klipy interpreta Epica

Angel Of Death
Supremacy
Empty Gaze
Mystica
In the Hall of the Mountain King" (from "Peer Gynt")
Adyta The Neverending Embrace
Chasing The Dragon
Resign to Surrender (A New Age Dawns - part IV)
    ...   Všechny klipy od: Epica

Text písně:

It always put me on the edge
To think of all the spoilt lives
Today I'm one step further
Not sure if I've survived myself

Reality is sometimes stranger than fiction
Whatever happens in my dreams
And I know it can't be worse than this
So I prefer to sleep

I am searching without vision
For the answers in the dirt
I am waiting just for nothing
For the day that I'll be heard

You're the sea in which I'm floating
And I lose myself in you
I am feeling these sensations
I communicate with you

I am looking without vision
For a different kind of way
I am thinking just for nothing
About that specific day

You're the night so you're the dark side
Of the day you'll never see
You're the past but everlasting
Can you share one day with me?

You're the hand that I rejected
But I can't forgive myself
I am selfish and not worthy
To think of, even to die for

Reality is sometimes stranger than fiction
Whatever happens in my dreams
I know it can't be worse than this
So I prefer to sleep

Tomorrow, don't know where I'll be
I need some place to go now
So do you know the way I feel
Or shall I give up my belief?

You're the lock I've never opened
'Cause I threw away the key
I'm enclosed within my own thoughts
That will never set me free

You're the hand that I rejected
But I can't forgive myself
I am selfish and not worthy
To think of, even to die for

You're the question to the answer
And without there'll never be
Any thought in this direction
You've created this in me

You're the hand that I rejected
But I can't forgive myself
I am selfish and not worthy
To think of, even to die for

Serenity is taking over all I am, it gives me peace
And all I see are visions of my destiny
Why should I bleed and pay for others' greed?

We consciously sign our own sentence of death
How can you go on, did you forget
What we have learnt from the past?
We can't go on killing ourselves
And with us all the rest
Why can't you see, don't you regret?

Reality is sometimes stranger than fiction
Whatever happens in my dreams
And I know it can't be worse than this
So I prefer to sleep

I am alone with all my thoughts
Alone without a hope and
I lost the thing I needed most
I feel I can't survive this fall     ...   Všechny texty od: Epica

Český překlad:

Vždy mě dostane na hranu.
Myšlení na všechny ty zkažené životy.
Dnes jsem o krok dál.
Nejistá, zda jsem se přežila.

Realita je někdy divnější než fikce.
Ať o čemkoli sním.
A vím, že to nemůže být horší než tohle,
a tak radši spím.

Hledám bez zraku,
odpovědi v hlíně.
Čekám na nic,
na den, kdy budu vyslyšena.

Ty jsi moře, ve kterém plavu.
A já se v tobě ztratila.
Cítím tuhle senzaci,
komunikaci,
s tebou.

Hledám bez vidění,
nejakou jinou cestu.
Přemýšlím nad ničím,
o tom zvláštním dnu.

Jsi nocí a taky temnou stranou,
dne, který nikdy nespatříš
Jsi minulost, ale nekonečná.
Strávíš aspoň den se mnou?

Jsi ruka, kterou jsem odmítla,
a to si nemůžu odpustit.
Jsem sobecká a nejsem hodna,
pomyslet na to, ani za to umřít.

Realita je někdy divnější než fikce.
Ať o čemkoli sním.
A vím, že to nemůže být horší než tohle,
a tak radši spím.

Zítra, nevím, kde budu.
Potřebuju místo, kam jít.
Tak věděl bys, jak se cítit,
nebo měla bych vzdát svou víru?

Jsi zámek, který jsem nikdy neotevřela,
protože jsem zahodila klíč.
Vlastními myšlenkami si tě uzavřela.
To mně nikdy nepustí pryč.

Jsi ruka, kterou jsem odmítla,
a to si nemůžu odpustit.
Jsem sobecká a nejsem hodna,
pomyslet na to, ani za to umřít.

Jsi otázka k odpovědi,
A bez toho nikdy nebude,
žádná myšlenka tohoto směru.
Tys stvořil tohle ve mě.

Jsi ruka, kterou jsem odmítla,
a to si nemůžu odpustit.
Jsem sobecká a nejsem hodna,
pomyslet na to, ani za to umřít.

Jasnost přebírá vše, co jsem, dává mi klid.
A já vidím vize svého osudu.
Proč bych měla krvácet a za druhé platit?

Svědomitě podepisujeme vlastní rozsudky smrti.
Jak můžeš jít dál? To už jsi zapoměl,
co jsme se naučili z minulosti?
Nemůžeme jít, dál zabíjet sami sebe.
A s námi i ten zbytek.
Jakto, že nevidíš, ty nelituješ?

Realita je někdy divnější než fikce.
Ať o čemkoli sním.
A vím, že to nemůže být horší než tohle,
a tak radši spím.

Jsem sama se všemy myšlenkami.
Smama bez naděje a,
já ztratila věc, co nejvíc potřebovala.
Cítím, že nepřežiju tenhle pád.