Tahle země, je i Tvoje země,
kousek z Tebe, a taky kousek ze mě,
jenže jsem to zase já, kdo falešně hraje,
jenže jsem to zase já, kdo neprojde,
branami ráje,
branami ráje,
branami ráje.
Možná štěstí, je jenom pouťovej trik,
prokouknout fígl, a pak už jenom cvik,
a Tvoje vlajka dál v bezvětří vlaje,
jenže jsem to zase já, kdo neprojde,
branami ráje,
branami ráje,
branami ráje.
Vždycky, když zavřu oči, tak dostanu strach,
že se Zem zastavím, že už se neotočí.
Vždycky, když zavřu oči, tak dostanu strach,
že se obrátim,
že se obrátim,
že se obrátim v prach,
že se obrátim v prach,
obrátim v prach.
Přejdem bláto, diamantovej důl,
chtěli jsme navždy, navždy a jenom spolu,
jenže zatímco Ty spíš, tak ten ledovec taje,
a jsem to jenom já, kdo neprojde,
branami ráje,
branami ráje....
