Víš už svý, ale pořád je to málo...
Už potřetí chlap z klobouku
stejnýho králíka za uši tahá.
Za panáka ti prozradí,
že věci nejsou jenom černý a bílý.
A jukebox hraje pořád dokola,
všichni už odešli, my jsme si tu zbyli.
Že je život fér, že stačí chtít...
Ten, kdo vyhrává, tvrdí: Zkus se smířit s tím.
Anděl má stín, jako já
a křídla věčným deštěm zmáčená
a všechny starý fauly jsou od teď promlčený.
Pozvi ho dál a pamatuj...
Anděl má stín, jako já
a v očích slzy, co už nestačil setřít.
Rány, co jiná, než ty, nikdy neošetří.
Pozvi ho dál, je jenom tvůj.
Víš, už svý a tak si hlídej tuhle chvíli,
křehkou jak loďka z papíru,
cos' tenkrát poslala po proudu dolů,
s přáním, ať svět zastaví,
ať stihnem to, co jsme si neužili.
Dneska už víš, že nezastavíš nic,
tak nezabij tu chvíli, co jsme spolu.
No tak... možná míry miss,
ale já nejsem vůbec ideální.
Věř mi, je to tím...
Anděl má stín jako já
a křídla věčným deštěm zmáčená
a všechny starý fauly jsou od teď promlčený.
Pozvi ho dál a pamatuj...
Anděl má stín, jako já
a v očích slzy, co už nestačil setřít.
Rány, co jiná, než ty, nikdy neošetří.
Pozvi ho dál a pamatuj, je jenom tvůj
