CKdysi krásná, kdysi módní, kdysi nová,
Fna smetišti polobotka semišová.
ami
V útrobách té semišky
Fusadily se myšky
Ca ty myši v skrýši slyší
Gdivná slova:
CKde je asi moje pravá kamarádka,
Fproč jsem sama na smetišti
3095
zvaném skládka?
ami
Snad se na mě nehněvá,
Fže jsem na všechno levá,
Clevá bota, která vzala
Gživot zkrátka.
CVzpomínáš,
Gneříkej, že
amine,
Fjak jsme byly
Cv Praze koupe
Gné,
Fjak jsme pozdě k ránu
Cchodívaly z flámů,
Fjak jsme byly v Poděbradech
Cna dovole
Gné.
CVzpomínáš,
Gneříkej, že
amine,
Fjak jsme byly
Ckrásně kože
Gné,
Fjak jsme byly v gala,
Ca jak hudba hrála,
Fjak jsme byly krásně
Grozpolože
Cné.
Tak si zpívá polobotka neduživá,
už je sivá, už si světa neužívá.
S vyplazeným jazykem
na smetišti velikém,
stará bota, leklá bota, bota tklivá.
Rozpadá se vlivem deště šněrovadlo,
její srdce ale ještě neuvadlo.
I když semiš plešatí,
chtělo by se plesati,
myslí na bál, na procházku, na divadlo.
Vzpomínáš, neříkej, že ne,
jak jsme byly v Praze koupené,
jak jsme pozdě k ránu
chodívaly z flámů,
jak jsme byly v Poděbradech na dovolené.
Vzpomínáš, neříkej, že ne,
jak jsme byly krásně kožené,
jak jsme byly v gala,
a jak hudba hrála,
jak jsme byly šťastně rozpoložené.
Neslyšíme na smetišti žádná slova,
jelikož jsou velmi tichá,
semišová.