Alba s touto skladbou:
Určeno pro uši rabiáků,
Já prošel celou Moravou a zbrázdil i kus Čech,
i Slováky jsem navštívil, ale nikde neměl cech.
Dělal jsem těžkej bordel, ječel, šukal, pil,
ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to nevocenil.
Sbíral jsem láhve vod chlastu už jako malej kluk,
všechny řády na školách mi byly zcela fuk.
Nejednoho mravence jsem lupou upálil,
ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to nevocenil.
Nikdo, nikdo pouze Joska, a to je bohužel
duševní troska, duševní troska, duševní troska.
Jednou jsem taky fotbal hrál v jakýmsi utkání,
pro deset diváků to prý bylo zklamání.
Do kulí jsem sudího kop, von zápas ukončil,
ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to nevocenil.
Já klempíroval s kapavkou, to už je sada let,
nikde jsem však ani necek a zbavil se ji hned.
Lozil jsem po mejdanech a nic nezablil,
ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to nevocenil.
Nikdo, nikdo pouze Joska, a to je bohužel
duševní troska, duševní troska, duševní troska.
Taky sem makal v terénu a v maringotce spal
a na rvačky po putykách více méně sral.
Vejplata mně vydržela den, dva, o nic dýl,
ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to nevocenil.
Hulil jsem jako buldozer v obrátkách nejvyšších,
bagoval a šňupal tabák až téměř ztratil čich.
V noci jsem si na hulení i budíka točil,
ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to nevocenil.
Nikdo, nikdo pouze Joska, a to je bohužel
duševní troska, duševní troska, duševní troska.
Chodil jsem se starší babou vo třicetdva let,
vod mládí šlapala chodník a to není med.
Dokonce jsem s prostitutkou i pár roků žil,
ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to nevocenil.
V pakárně když pobejval jsem, skvělé to časy,
práškama nás nacpali za každýho počasí.
Mňoukal jsem jak kočka, kafe na hlavu si lil,
ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to nevocenil
Nikdo, nikdo pouze Joska, a to je bohužel
duševní troska, duševní troska, duševní troska.
Nikdo, nikdo pouze Joska, a to je bohužel
duševní troska, duševní troska, jó, duševní troska.
