Můj klaune lehounký
s tvářemi od mouky
z Montmartru kouzlíš Petřín.
Ty, bez všech potíží
v Praze i v Paříži
pod kůži víš, jak se vetřít.
Za zvuku harmonik po dlažbě kroužíš,
ty klaune kroužíš, němý a svůj.
Když tóny zazvoní, touha mě souží.
Tvé šminky voní, já volám, stůj!
Valčík je v Paříži i v Praze stejný,
ty klaune, po dlažbě pluj
a věčnou iluzi dej mi,
že svět je jeden a můj.
Za zvuku harmonik nad louží kroužíš,
ty klaune kroužíš, věčný a svůj.
Montmartre s Petřínem, ať jasmín promine,
valčíkem stejně víc voní.
A ty klaune lehounký s tvářemi od mouky
vrátíš se stejný jak loni.
Za zvuku harmonik po dlažbě kroužíš,
ty klaune kroužíš, němý a svůj.
Když tóny zazvoní, touha mě souží.
Tvé šminky voní, já volám, stůj!
Valčík je v Paříži i v Praze stejný,
ty klaune, po dlažbě pluj
a věčnou iluzi dej mi,
že svět je jeden a můj.
Za zvuku harmonik po dlažbě kroužíš,
ty klaune kroužíš, němý a svůj.
Za zvuku harmonik po dlažbě kroužíš,
ty klaune kroužíš, věčný a svůj.
