Á, á, á…
Slíbil jsi mi hrádek dát
a skálu, na které měl stát,
sto stád bujnejch koní,
sto růží, co voní,
pít z říčky, tam kde proud má spád.
Vím, že jsou sliby-chyby stále jen,
sliby-chyby jako sen konejší, nic víc.
Pro mě jsou sliby-chyby stále jen,
sliby-chyby jako den včerejší, nic víc.
Á, á, á…
Slíbil jsi mi háj a mlýn,
v něm starodávný baldachýn
a trůn z drahokamů.
Co dál? Spoustu klamů,
z kterých zbývá pouhý stín.
Vím, že jsou sliby-chyby stále jen,
sliby-chyby jako sen konejší, nic víc.
Pro mně jsou sliby-chyby stále jen,
sliby-chyby jako den včerejší, nic víc.
Nechci žádný šperk a nechci víc než mám,
/co mi slíbíš, vím, co mi slíbíš./
celý svět za jedinou chvilku dám.
/co mi slíbíš, vím, co mi slíbíš./
Přízeň mou tu nelze koupit,
kdo to pochopí, tak neprohloupí.
Ze všech slibů zbyl jen cár
a žádná radost, žádný žár.
Kdo dal sliby plané,
ten zjistí hned, pane,
že zůstal sám a sám a sám.
Tím, že jsou sliby-chyby stále jen,
sliby-chyby jako sen konejší, nic víc.
Pro mně jsou sliby-chyby stále jen,
sliby-chyby jako den včerejší, nic víc.
Pro mně jsou sliby-chyby stále jen,
sliby-chyby jako sen konejší, nic víc.
Vím, že jsou sliby-chyby stále jen,
sliby-chyby jako den včerejší…