Byl to senzační kluk, nosil kšandy a luk,
měl mě rád.
Chodil do 1.A, stejně tak jako já číst a psát.
Sbíral odznáčky měst,
měl svou klukovskou čest báječnou,
nikdy nebrečel fest
jako král uměl nést první brašnu mou.
S tímhle príma klukem,
brouzdali jsme hlukem,
dávali si limonádu za jednu K.
Řek´ mi jednou v zimě, že prý vezme si mě,
pak mi někam zmizel v 5.A.
Od těch dob žádný kluk,
i když není mi fuk, nebyl tím, co on.
Ať měl šarmantní vzrůst,
nechal vousy si růst, hlas jak zvon.
Ať mi dával, co chtěl,
ve svých hitech mi pěl, lásko má.
Neměl kšandy a luk,
prostě nebyl to kluk z mojí 1.A.
S tímhle príma klukem,
brouzdala bych hlukem,
kupovala limonádu za jednu K.
Řekla bych mu v zimě, ať už vezme si mě,
neboť mi to slíbil v 5.A.
Jednou přijde můj kluk, co měl kšandy a luk,
to vám říkám já.
Není prostě ten typ, co by porušil slib, i když z 5.A.
Vezmu raději hned brašnu ze školních let,
tu co dávno zná.
Možná čeká můj rek tam,
co poprvé řek‘, ty jsi z 1.A.
Pak s tím príma klukem,
půjdu brouzdat hlukem,
vykoupíme limonády za jednu K.
Za přeháňky deště řekne, chceš mě `eště?
A já mu to slíbím v 5.A.
