Alba s touto skladbou:
Dávné lásky (duety),
PJ: Nemluv o něm s rozvahou tak přízemní.
On je pro mě z velkých největší.
I týdny deštivé mi zpříjemní
slůvkem, které řek´ i bez řečí.
Bezbranná jak loutka v síti houpací,
ztrácím pevnou půdu v chvíli té,
když lásku vyznává mi v náznacích.
Znáš ho líp, však já vím stejně své.
HZ: Řekl mi sám.
PJ: Řek´ to sám.
HZ: Jsem, jaký jsem.
PJ: Jsem, co jsem.
HZ: Proč na něj sázet…
obě: Mýlíš se v něm.
HZ: On jedním dechem říci dovede,
ty si můj ráj i adié.
PJ: A má i chůzi krásně línou.
HZ: Já o něm vím své.
Není zrovna hloupý a ani nejchudší.
Má vše co se žádá po mužích.
Sám sebe snad by hýčkal v náručí,
kdyby neměl ruce plné mých.
HZ: Do zrcadel usmívá se koutky úst.
PJ: Ptá se, ptá se mně s úsměvem, co o něm vím.
HZ: Všem se touží líbit, což je zlé.
PJ: Jak se krásně na mně dívá…
HZ: Chce vavřín, nevidí však trávu růst.
PJ: Možná už nevidí trávu růst.
Nevnímá,
obě: že já, i já vím své.
HZ: Řekl mi sám.
PJ: Řek´ to sám.
HZ: Jsem, jaký jsem.
PJ: Jsem, co jsem.
HZ: Proč na něj sázet…
obě: Mýlím se v něm.
HZ: Jedno však vím, že je mi vším,
že je můj ideál…
Ráda ho mít budu dál.
Jako on já, jsem jaká jsem.
PJ: Jako ty já dnes…
obě: …zhlížím se v něm.
PJ: Proč jedním dechem říci dovede,
ty si můj ráj…
HZ: I adié…
PJ: A má zas chůzi krásně línou…
HZ: Já o něm vím své.
PJ: Co když nás teď klame s jinou?
obě: Já o něm vím své.
