HZ: Hej, dívky z Prahy 5, už dosti slz a běd!
Nač kvůli kráse, štíhlé v pase, máme hladovět!
všechny: A já si řekla, dost! Vždyť kůže jsem a kost,
tak hokus pokus, holka okus, co je blaženost.
HZ: A jak teď pofičí ta jízda holčičí,
to sotva někdo vám milí, milí, milí, vylí, vylíčí.
všechny: My vlezem podkrovím do krámu s cukrovím
a svorně vlítnem jak drak na mísy sachrů, krachlí a tak.
A pak?
HZ: A pak jen řekneme, dej si.
Lahodná chuť šátečků a kremrolí
kolébá a konejší a chlácholí
a až ráno šéf tu najde prázdný krám,
budem´ se tvářit, že líto je nám
a novináři pak napíšou,
že dívky z Prahy 6 teď za to stihne trest,
že v noci parný do cukrárny rozhodli se vlést.
To vůbec nevadí, ať nám to osladí.
MR: Já totiž sladký hrozně ráda.
HV: Tohleto bude ta správná rakvička.
HZ: Jak říká Vinettou, jdi k čertu s dietou!
MR: Jo, indiána, toho si dám taky!
HZ: Co na tom, že se nevdám! Chci být tlustá a šťastná!
A ta roláda tam, tadatam, to je sousto pro madam!
MR: To dám si, dám.
HZ: A pak dáme si koulovanou smetanou šlehanou.
všechny: Hej!
HZ: Dívky z Prahy 5, vždyť je to stejně pět,
všechny: co na tom, maj´-li holky tajli, je to marný,
HZ: bez cukrárny,
všechny: hořký byl by
HZ: svět!
