Alba s touto skladbou:
Omnia vincit amor,
Dál plyne čas... [CD1] ,
Pestroraký,
Někdy si vzpomeň,
Wessani, Nový den.
Nový den...
Nový den z městské nemocnice,
jedno dítě poprvé dnes nadechlo své plíce.
Všechno je tak jiné. Všechno doteď, všechno bylo jiné.
Najednou je jen všude světlo, všude je zima a nikde není teplo.
Neví proč tu je a co tu vlastně dělá, jen se dívá, neví co ho čeká.
Až bude starší, snad svůj úděl pochopí, teda alespoň lidi tvrdí, že ho znaj.
Jen se musí trochu snažit, učit, pak bude schopen se do společnosti začlenit.
Ale musí udělat první kroky, naučit se mluvit a pobrat nějaké roky.
Nový den...
Věci okolo mu připadají staré, malé dítě už dávno není malé.
Vyrostlo, hodně věcí se změnilo, každou chvíli se stále něco dělo.
Ale občas se ocitlo v těžkých chvílích, kdy se ptalo, je tam nahoře někdo, halo, halo.
Mladý muž jede dnes ze střední domu, přemýšlí o životě každou chvíli, každou dobu.
Dnes je zvláštní den, něco se děje, slunce svítí, jeho hlas se lehce chvěje.
Tiše sedí a kouká z okna ven, ptá se sám sebe, co přinese další den.
Nový den...
Mladý muž se už škole nevěnuje, jo, mladý muž v novém podniku pracuje.
Je to zvláštní, tolik let uplynulo jen jako by to bylo hned,
ale přesto mladý muž stále hledá, občas neví co na světě vlastně dělá.
Ale lidi říkají, že řešení znají, lidi říkají, že všechny odpovědi mají.
Pravda, malý muž je ještě mladý. možná jsou to zkušenosti, které před ním odpovědi tají.
Asi nezbývá nic jiného, než čekat, zkušenosti přijdou s léty a né jinak.
Nový den...
Mladý muž se chce novým směrem vydat, mladý muž, on touží milovat,
jednu ženu a ne na jednu noc, dokud je nikdo nerozdělí, nikdo jiný na to nemá moc.
Mladý muž a mladá žena, mladý muž a mladá žena jsou jedna rodina.
Nejdřív dva, pak jsou tři, jsou tři, kteří k sobě patří.
Mladý otec přemýšlel a dospěl, dospěl k tomu, že už zcela jistě dospěl.
A rodiče ti přece musí znát odpovědi na to, co se budou děti ptát.
Ale najednou nevěděl z jaké strany to má brát, hledat pravdu se začal nějak bát.
Možná nechce jen vystoupit z davu, možná mu ty hezká slova jen zamotaly hlavu,
Ale už víc nehledá, stačí mu co má, všechna další slova jsou zbytečná.
Všechna další slova jsou už zbytečná.
Nový den...
Ručky na hodinách udělaly stovky kol, jeho staré oblečení poznamenal mol.
Jeho ruce prodloužila francouzská hůl, jeho brýle jsou potřebné tak jako sůl.
Žena zemřela a sám je blízko smrti, mnoho neviděl, ani své dospělé děti.
Někdy zůstává jen tiše stát, sám sebe se musí stále ptát : Vstanu zítra? Když jo, tak ještě kolikrát? Je to vše, co život může dát? Tak je to vše?
Je to vše, co život může dát?