Kdybys bloudil v dálce za horama,
štěstí svý nepotkáš.
Tvý štěstí je tady mezi náma,
čeká, až zavoláš.
Až přijde ta chvíle, kdy čelo tvé bílé
mi zažene chmůry a chlad.
Až ve hvězdné noci sám budu ti moci
říct, jak tě mám děvče mé rád.
Až znavena polibky mými
v náruči mé budeš pak spát.
Až přijde ta doba, kdy budeme oba
to nezměrné štěstí svým zvát.
Až znavena polibky mými
v náruči mé budeš pak spát.
Až přijde ta doba, kdy budeme oba
to nezměrné štěstí svým zvát.
Ještě děvče na osadě mládí
ohýnek neuhas,
ještě slzy oschnou a my rádi
sejdem se spolu zas.
Až přijde ta chvíle, kdy čelo tvé bílé
mi zažene chmůry a chlad.
Až ve hvězdné noci sám budu ti moci
říct, jak tě mám děvče mé rád.
Až znavena polibky mými
v náruči mé budeš pak spát.
Až přijde ta doba, kdy budeme oba
to nezměrné štěstí svým zvát.
Až znavena polibky mými
v náruči mé budeš pak spát.
Až přijde ta doba, kdy budeme oba
to nezměrné štěstí svým zvát.
