Alba s touto skladbou:
Poslední dopis,
Jsem malý touhou nemohoucí
básník,moje verše slábnou.
Tak malý nicotný je osud můj,
já to vím.
Na vzdor času,ted' tu právě
jsem,než na mě mávnou.
Ten příběh který žil jsem,
vyprávím.
Každý den byl pro mě vzácný
lék,spanilá krása.
V labyrintu času já jsem plul,
a táh svůj kříž.
Poznal jsem co je to lan'ský
sen,neviná spása.
Však náhle k pravdě stál
jsem tváří blíž.
Jáá,jsem to jáá,tvůj osud,
tvoje galeje.
Jáá,jsem to jáá,tvůj přístav,
tvůj ostrov,tvůj stín,tvoje naděje.
Možná že to všechno byl jen
sen,že se mi to zdálo.
Štěstí,smůla,láska,smích
a pláč,to všechno znám.
Bylo toho na mě trochu moc
a nebo málo,jak žil jsem
život svůj,se zpovídám.
Polopravdy zahalené v tmách
a šedém hábu,pro nemocné
šel jsem hledát dál,a
zvedal číš.
Co mi život dal,to jsem vzal
rukou jsem mávnul.
Pak slyšel jsem ten hlas,
jak říká:Víš.
Jáá,jsem to jáá,tvůj osud,
tvoje galeje.
Jáá,jsem to jáá,tvůj přístav,
tvůj ostrov,tvůj stín,tvoje naděje.
Jsem malý touhou nemohoucí
básník,moje verše slábnou.
Tak malý nicotný je osud můj,
já to vím.
Na vzdor času,ted' tu právě
jsem,než na mě mávnou.
Ten příběh který žil jsem,
vyprávím.
