Alba s touto skladbou:
Pod vlivem,
Ptal jsem se potoků zpěněných,
co přináší z řeky proud.
Kolik kluků a holek je nevěrných?
A kdo právo má vynášet soud?
Za úpln'ku mluvil jsem s měsícem
on ptal se mě jaké to je,
být člověkem,který zrodil se,
na planetě jménem Zem.
Vyprávěl jsem o rozkvetlých lípách,
kam vzlétají se hejna včel,
a opálených i blond'atých dívkách,
ten měsíc mi vše záviděl.
Mám nápad:Počkej až se rozední,
místo spánku přijd' navštívit Zem,
jsem zvědaví co v uších ti bude znít,
až tu prožiješ jedinej den.
Není všechno zlato co třpytí se,
na to vem měsíčku jed,
nejhorší na tom že neví se,
že to nepoznáš na lidech hned.
Okusíš lásku a vzápětí víru,
uzříš to co je žal,
co slíbených slov rázem mění se v špínu,
rád bych ti jen radu dal.
V ten okamžik nebe se zatáhlo,
měsíc někam se skryl,
a já měl pocit,zda se mi vše nezdálo,
a zda ten měsíc vůbec tu byl.
Ač tu nejsi vím že mě posloucháš,
mé rady a názory ber,
a pamatuj,že touhu rukou nespoutáš,
a za tu svou za tu se per.
Dokud se zpívá,ještě se neumřelo,
já slyšel kohosi hrát,
a tak hraju a zpívám to aby se žilo,
a kousek své touhy chtěl bych vám dát.
