Místo rovně chodím do zatáček
na sedmým schodě vždycky zakopávám
určitě máš pro mě další háček
jen až se divit nepřestávám
na obzoru věže katedrály
pro toho kdo tahá za provázky
na středověký dalažbě jsme se váleli a smáli
ale byl to jen smích nebo úsměv lásky
Ta nejsitota se mnou mává
tolik věcí je potřeba říct
v podstatě mě hrozně trápíš
ale stejně si nepřeju
stejně si nepřeju víc
Čáry se mi v dálce rozbíhají
stromy šednou jaro nepřichází
jeden za druhým skutky utíkají
věty slova bláto houští mlází
na obzoru hradby z paneláků
pro všechny co vědí jak to máme
vzkazy si rejem do asfaltu
ale nic si v nich neříkáme
Ta nejistota...
Můžeš si myslet víceméně co chceš
z toho co píšeš to stejně nevysvítá
může se stát najednou zaklepeš a přijdeš
a nebo jednou přijdu já
Píšu ti číslo na tácek pod půllitrem
jenom pij až do dna ať ho získáš
přestaň si všímat co si od života berem
jenom si představ jak volně lítáš
na obzoru stráže na cimbuří
hlídají pro ostatní jak to máme
to asi obě naše minulosti zuří
že z jiný nuly začínáme
Ta nejistota...
