1. Sto barevnejch sl
Cov
F9 n
Cám n
F9a cestu sv
Cítí
F9,
st
Co b
F9arevnejch v
Cět
F9
32c3
, Ca lákavej c
Dmi7/C, Gíl,
prej až celej sv
Cět
F9 s
Cám z
F9a nos se ch
Cytí
F9,
t
Co pak n
F9ejpozději hn
Ced
F9 sv
Cůj d
F9ostanem d
Cíl
F.
C®: Škoda sl
Cov, je jich víc nežli na nebi hv
Dmi/Cězd,
škoda slov, co je jich u všech dálnic a c
Cest,
co je zdí, co je ploch, smutnejch pomníků sl
Dmi/Cov,
z
Fatím nám n
Emi/Ca záda p
Dmi/Crší a n
Emi/Cespraví střechu a kr
Dmi7/Cov
sto barevnejch sl
Cov
F9, st
Co b
F9arevnejch sl
Cov
F9, C.
Sto darebných slov se mi na jazyk vtírá,
marně odvahu sbírám, když nevím, jak říct,
že můj havraní strach, strach o kousek sýra
byl větší než stud, že jsem neřekl nic.
®: Ale věř, že bych rád aspoň pro tebe lhal
zelenou, růžovou, jak to fajn bude dál,
voňavý opiát, abys klidněji spal,
prší a venku se setmělo a nechce se ven do ulic,
doma nás zůstalo víc, doma je nás zas víc.
Tolik velikých slov jsi za ta staletí zažil,
tolik zmarněných let, tolik zbytečných chyb,
a jen vysoký plot náš tichý zpěv stráží,
že tu chceme mít svět, co zpívá nahlas a líp.
®: Co je nás, nás je víc nežli na nebi hvězd,
a co je zdí, co je lží i třeba uprostřed měst,
jediným znamením je tvoje čest,
za krk nám krvavě prší, podej mi ruku teď hned,
je jen jediný svět, je jen jediný svět.
