1. Př
Cišel jsi odněkud z hor,
j
Feště déšť na kabátku,
dv
Fmiě modrý slunce v oč
Gích
uprostřed v
Cánočních sv
C/Hátků
Ami, Ami/G,
a ř
Dmi
2dcc
ek' jsi
F+: t
E7ady budu sp
Amiát,
F, Dmia ř
Fmiek' jsi: t
Gady budu sp
Cát
G.
®: N
Caděje, co pláčou na papíru,
touhy lidí co ztratili svoji víru,
ž
Dmiivot malovanej v dotazníku,
s
Fmirdce tvarovaný do perník
Gu,
n
Caděje, co pláčou na papíru,
touhy lidí, co ztratili svoji víru,
l
Dmiásku milenců až do svítání
n
Fmia věži, kde lidem po klekán
Gí
se zastavil č
Cas.
Ten čas ti otupil hrot
všech myšlenek, které šly s tebou,
co se dnes v koutku krčí
a prsty je i v létě zebou,
snad jen lokty jim narostly víc,
když k ránu slunce vyšlo do ulic.
*: Pak v
Emi7íčka sevřená a j
D#mi7en se nedívat,
vz
Dmi7al jsi kytaru a zk
Gusil vyzpívat.
®:
Přišel jsi odněkud z hor,
říkal jsi, že místa znáš,
kde písničky umírají,
když vítr jim potrhal plášť
a v hlavě z nich nezbylo nic,
když k ránu slunce vyšlo do ulic.
*:
®:
