Probudil jsem se někde v prdeli (v prdeli!), nevím jak se jmenuju,
Připoutanej na židli , co se děje sleduju.
V rohu je dívka, nehybně ležící bez dechu
A bouchačka na stole, ke kterému stejně nedojdu.
Venku výstřely a slova, kterým nerozumím,
Věci se udály rychle, nevím kolik dní tu vězím.
Stěží v křečích přežívám jak ježíš,
Připoutaný na kříži pro rituál, ve který věřím. (věřím!)
Ref.: Proč!? Proč se to děje zrovna mě?
Měl jsem sny jako každý, jenže byly reálné.
Tohle není fér a myslíte to vážně?
Ne, tohle je jen sen, který za chvíli přestane.
Proč!? Proč se to děje zrovna mě?
Měl jsem sny jako každý, jenže byly reálné.
Tohle není fér a myslíte to vážně?
Ne, tohle není sen, který za chvíli přestane.
Za chvíli tma, vidím jen svíce na zemi,
Pak přicházejí po schodech ti psychopati s kápěmi.
Vidím jejich kazatele a smrtku vzápětí,
Podává mi závoj dřív než stanu se tou obětí.
Vzal jsem si jej a vytřel jím s tím zrak,
Přitáhl jsem si díky něj ze stolu ten samopal.
Nestarám se o to kdo jsi, teď tě soudím já!
Řekl jsem si, jenže náhle zápletka začíná.
Ze zadu slyším gramofon s hudbou baletní
A větu „pojď, zahrajeme si hru karetní“.
Atmosféra totál stres, je to tu vážně k zbláznění,
„ruce vzhůru blázne“ mířili na mě zbraněmi.
A tak stal jsem se majitelem malé cely.
Prázdný pokoj až na 3 mrtvoly na zemi.
Je to tu čím dál horší, tak docela zdá se mi,
Ale nepřestávám přemýšlet nad útěkem zpocený. (zpocený…)
Pššš…nech toho…
Jsem zohavenej tím, čemu říkám vztek.
Hlídače udusil jsem košilí když mi dával hovna na oběd.
Oblečený v jeho šatech s klíčem v kapse,
Rozhodnutý ukázat jim kdo teď řekne amen.
Pádem, řetězy do dvou ruk
Lžíci opilovat o šutr a podříznout jim krk.
Teď se budou divit psychopati kdo je tady zmrd.
Z dřevěných prken na dveřích vyrobil jsem si luk.
Hroty šípů z kostí těl a v očích stále mám ten vztek.
Vzpomínky na rodinu, vzpomínky na rap.
Chci se vrátit domů, vážně pohání mě stesk.
Sekta co mě unesla, zažije rituální ďáblův vztek.
Svědomí mě pálí, já nejsem vrah, jsem básník,
Ale udělám to pro sebe a ty co mě maj rádi.
Najednou na mě pistolí míří můj známý,
Podlomí se mi kolena, zbraně mi vypadávaj z dlaní.
Ref.: Proč!? Proč se to děje zrovna mě?
Měl jsem sny jako každý, jenže byly reálné.
Tohle není fér a myslíte to vážně?
Ne, tohle je jen sen, který za chvíli přestane.
Proč!? Proč se to děje zrovna mě?
Měl jsem sny jako každý, jenže byly reálné.
Tohle není fér a myslíte to vážně?
Ne, tohle není sen, který za chvíli přestane.
