Představ si ten dávnej čas, kdy vznikal tvrdej rock,
tehdy každej den se zdál plnej whiskey a drog.
Objevovat širej svět ve starejch volkswágnech.
Sex a dobrá nálada snad rostly na stromech.
Den za dnem se míhá a sedá si prach,
než najdem‘ vše jen v kronikách.
My žijem‘ dál ve dvacátym století
a jednou přijde čas a nebude to prokletí.
My žijem‘ dál ve dvacátym století svůj sen,
že tohle zase poletí.
Jednou po dni propitym se věřte mi zdál sen,
potřás‘ sem si pravicí s mistrem Elvisem.
Ptal sem se, proč nezůstal tu s náma trochu dýl.
Nadech‘ se, že odpoví, v tom sem se probudil.
Měl skvělej vohoz, když se mnou tam stál,
vypadal vážně jako král.
My žijem‘ dál ve dvacátym století…
Představ si ten dávnej čas, když světu vládnul punk,
sehnat si někde pod rukou starej černej Ford Mustang.
Užívat si život svůj jen na plnej plyn.
„Nazdar vole, pudeš dneska na Led Zeppelin?“
My žijem‘ dál ve dvacátym století…
My žijem‘ dál ve dvacátym století,
flašky Jacka vypitý a hotely zničený.
My žijem‘ dál ve dvacátym století svůj sen,
že tohle zase poletí,
že tohle zase poletí,
že tohle zase poletí.
