Alba s touto skladbou:
Historky o lásce EP,
Tak nezůstala jiná možnost, stěhuju se k rodičům,
a vlastně tomu nevěřím, když balím si svý věci.
Všechno bude dobrý, lásko, nech mě, ať Tě políbím,
když říkáš mi, ať odpustím si svoje blbý kecy!
Vím, že jsem Ti ublížil, a že se mě teď štítíš,
ale nemůžu si pomoct, pořád k Tobě mnoho cítím.
Bolí mě ta myšlenka, že už vážně nemáš zájem,
takže dali jsme si sbohem, slzy v očích, pryč odjíždím.
Vážně jsem chtěl zůstat, ale viděl jsem Tě, jak se trápíš,
zničil jsem náš vztah, když za Tvými zády jsem lhal.
Snad se ke mě někdy vrátíš, snad se všechno urovná,
vzpomínám na ten večer, když prvně jsem Tě potkal.
Štve mě, jak to bylo krásné a kam se to dostalo,
a pořád nechci připustit, že se to takhle posralo
a nevím proč to zlo má mnohem větší sílu, než to krásné,
proč odešly všechny chvíle, pro nás tak moc vzácné?
Kdo sem dal tu zeď a proč mám nutkání s ní mluvit?
Vždyť bych měl se snažit víc, abych na to rychle zapoměl.
Uvnitř jenom výčitky a neustále tluče srdce,
předvedl jsem, že jsem jenom běžnej lidskej podprůměr!
Sypu písek na hlavu a ťukám tupou sms
a svírá se mi žaludek, teď asi půjdu zvracet.
Nepřichází odpověď, zas cítím se jak slizkej pes,
víš... Miláčku já mám Tě rád a budeš mi moc scházet!
Teď mě sere celej život, nemám sílu ani jíst
a nedokážu mluvit s lidmi, dělat, že jsem dobrej.
Nejde prostě jentak říct si, že se mi neděje nic,
když přišel jsem o krásnej vztah, kde já jsem byl ten hloupej!
Život stojí za hovno a lidé v něm mi překáží,
když snaží se mě utěšit, já na to nemám sílu!
Kdo vymyslel rozchod, ten by zasloužil jen přes držku,
však přesně vím, že nemusím si hned přeříznout žílu!
Ovládám dost sprostých slov, co teď mám ve svých myšlenkách
a vyčítám si osobnost, kterou zná moje holka.
Nevím, co mám dělat, nevím, jak jí zase získat,
když už přestala mi věřit, když už po lepším se kouká?
Říkala, že nechce vztah, já tomu ale nevěřím,
mám uvnitř sebe silnej strach, co nahrává mi představy,
že šuká mi jí divnej týpek, co jí nemá vůbec rád
a co když jí zas ublíží si nedovedu představit!
Copak asi dělá, zatímco já tiše truchlím?
Jestlipak jí to je líto alespoň tak, jako mě?
Vadí mi, že vůbec nevím, jak se vlastně asi cítí,
jestli vůbec ví, co všechno zanechala ve mě?
Chybí mi i sex, co s nikým jiným nejspíš nebude,
když takovej člověka potká jenom jednou za život.
Vážně mě i tohle sere, pořád nad tím přemýšlím
a vždycky dojdu k myšlence, že jsem jen tupej idiot!
Smutně sedím v posteli a myšlenky mě ubíjí,
když v sobě mám ty výčitky, co všechnu radost zabíjí.
Mám v sobě vztek a depresi a nedokážu se s tím srovnat,
že kdybych se choval jinak, nemusel jsem tohle poznat!
Kamarádům se to mluví, když maj' fungující vztah
a snaží se mě podržet, že se mnou vůbec ztrácí čas.
Už nevím, co mám dělat, ale asi jsem jim za to vděčný,
vím, že tohle trápení nebude přece věčný!
