Jako malý děcko měl jsem hlavu plnou snů,
vysnil jsem si budoucnost plnou přenádherných dnů.
Dostával jsem lásku rodičů a příbuzných,
tak proč dneska cítím, že jsem prostě věru nešťastný?
Vždycky jsem chtěl zachraňovat lidi v nesnázích,
ale díky okolnostem neměl jsem to vzdělání,
musel jsem prostě dost dřít, abych všechno tohle měl,
tak proč jsem sakra vysněného cíle ještě nedošel?
Osud přeje grázlíkům, když zalejvá je štěstím, (štěstím)
no a tihle grázlíci pak stojí za vším neštěstím, (neštěstím)
nastávají pohromy, ve kterých pláčou smutní lidé, (smutní lidé)
tak proč k sakru nemůžu i já být vlastně někde jinde?
Mohl jsem teď žít ve stínu modrých majáků (modrých majáků)
a všechny tyhle neštěstí mít bez problémů na háku, (na háku)
mohl jsem nosit uniformu, co září jako hvězdy, (jako hvězdy)
tak proč zastavil mě osud, před uzamčenými dveřmi?
Sním o tom, jak v uších rozeznívá se mi tón,
který pokaždé odstartuje životní maraton.
Maraton, co v cíli zachrání pár životů,
tak proč uvnitř svého srdce cítím jenom prázdnotu?
Doba je tak zlá, že do očí mi tlačí slzy,
když se dívám kolem sebe, za nás lidi mě to mrzí.
Že přibývá neštěstí den ode dne čím dál víc,
tak proč nemůžu si konečně už říkat pan hasič?
Bez problémů zúčastním se všech fyzických testů, (všech fyzických testů)
za srážky výplatních mezd se zúčastním všech protestů. (všech protestů)
Za život pod helmou hasičů se budu klidně rvát, (budu klidně rvát)
tak proč teď tu jenom zpívám, když u stříkačky měl bych stát? (stát)
Se vší úctou k veliteli chtěl bych hrdě přistoupit (hrdě přistoupit)
a vzkázat mu, že můžu okamžitě nastoupit! (okamžitě nastoupit)
Od prvního dne bych začal makat jako stroj, (jako stroj)
tak proč stále ještě neoblékám tu modro-žlutou výstroj?
