Je pozdní večer a já nemůžu spát,
hlavou mi bloudí myšlenky, tak začínám psát.
Sedím tu a koukám do nebe,
jsem tu sama a myslím na tebe.
Na to že ty dávno už spíš,
miluji tě, to doufám že víš.
Chci s tebou aspoň chviličku být,
broučku, chci tě u sebe mít.
Jenže to nejde, dálka brání nám,
však chci abys věděl, že tě v srdci mám.
Miluji tě a potřebuji být s tebou,
srdce mě bolí, slzy do očí se mi derou.
Koukám smutně na hvězdné nebe,
lásko já nechci už nic, snad jenom tebe.
Přeji si s tebou aspoň chvíli být,
aspoň na okamžik tě u sebe mít.
Však nemůžu tě obejmout a ani políbit,
tak prosím lásko nechtěj to zabalit.
Broučku, moc mi na tobě záleží
a jen tobě mé srdce náleží.
Nechci jinýho, chci jenom tebe,
díky tobě mě láska na srdci hřeje.
S tebou jsem šťastná jak nikdy předtím,
co je pravá láska díky tobě teď vím.
Chci abys věděl, že si tě vážím nesmírně moc
že na tebe myslím celý den a každičkou noc.
Že mi moc chybíš a chci tě u sebe mít,
lásko překonáme to a pak spolu budem moc být.
Vím, je to těžké, ale my to zvládneme
a pak už jen spolu šťastně žít budeme.
Lásko já prostě nevím jak už city najevo dát,
jak to udělat aby byli pořádně znát.
Miluji tě a budu ti opakovat zas a znova,
tahle dvě krásný, neobyčejný slova.
Prostě pravda toje,
miluji tě, zlato moje.
City své nevpíšu ani do milionu vět,
pro mě jsi prostě celý můj svět.
Já věřím, že miluješ i ty mě,
jen lásko prosím, stůj vždy při mě.
