( Tohle je příběh Verušky
a její malý dcerušky.
Určitě si to zažila i spousta žen
jen nedokázali s tím vyjít ven. )
Mlácená od něj jsi den co den
a přitom vše zprvu bylo jak sen.
Polibky, doteky a krásný řečičky
na svý malý jste nakupovali věcičky.
Pak narodila se ta malá holčička
on řekl, že má krásný očička. ( Po mamince. )
A tím to skončilo, ( Ne. )
to teprv začalo.
Holka malá pár týdnů má
a už tu není vítaná.
Její otec proklíná ji
a satanem nazývá ji.
Matka proti tomu nezmůže nic
chce od něj odejít na dobro pryč.
Nemá však sílu a bojí se ho
denně je mlácená rukou jeho.
Nikomu nic neříká a radši mlčí,
dusí to v sobě a po nocích brečí.
Modlí se ať je zítřek lepší,
ale čeká ji jen výprask větší.
Doufá, že se třeba změní,
jenže to prostě reálný není.
Čeká marně, že něco zvrtne se
a že dobrákem on stane se.
Však život se už jedenkrát zvrt,
to když se z něj stal tenhlenten zmrd.
( No tak odejdi a kašli na to,
ty máš na lepšího přece zlato. )
Doufám, že odvahu v sobě každá má,
na to aby odešla a byla svá.
Vím, že ty rány hodně bolí
a budou pořád, nikdy se nezahojí.
Bolí rány co máš na těle i duši,
jak moc bolí? To nikdo netuší.
