Alba s touto skladbou:
Snům závidím,
Teď moje oči bloudí tam, kam stopy lidí jdou,
a chladný stín se blíží, když smutný zní tu chór,
jen stopy v hlíně čerstvé snad v tuhle chvíli jsou,
ve větvích vítr kvílí, to pokaždé, když jdou.
Jen pláč, zní tu pláč, vím proč,
ráno nad lesem svítá, však u kříže zní dál
jen pláč, zní tu pláč, vím proč,
poslední sbohem dají, poslední zní tu chór.
Tou cestou zástup lidí prochází jen zvolna dál,
jen pár kroků už zbývá, stín dlouhý kříž teď má,
na konec cesty přijde, chlad kříž už objímá,
jen vítr chór si brouká a má tak smutný tón.
Jen pláč, zní tu pláč, vím proč,
ráno nad lesem svítá, však u kříže zní dál
jen pláč, zní tu pláč, vím proč,
poslední sbohem dají, poslední zní tu chór.
A tak zvolna průvod kráčí, teď už opačný směr má,
stín kříže sílu ztrácí, to jak slunce zapadá,
tam ve tmě, kdesi za zdí, slabý pláč zaznívá,
možná, že někdo cítí se najednou tak sám.
Jen pláč, zní tu pláč, vím proč,
ráno nad lesem svítá, však u kříže zní dál
jen pláč, zní tu pláč, vím proč,
poslední sbohem dají, poslední zní tu chór.
