Maminko, tatínku,
posílám vám vzpomínku
z letního tábora.
Jistě víte, že vám píše Vaše
dcera Barbora.
Strava se nedá jíst,
dneska byl jen zelný list,
polívka studená,
co v ní plavou místo nudlí
číslice a písmena.
Myslela jsem prostě,že
budou různé soutěže,
slibili bojovku,
pak jsme hráli vybíjendu,
na ovce a na schovku.
Štefan,hlavní vedoucí,
chodí s naší vedoucí,
která je příšera.
Scházejí se, líbají se u totemu
za šera.
Proč jsem se nenarodila
o pár let dřív?
Dneska bych krásně chodila
se Štefanem, co řiká si Stýv.
Proč jste mě prostě neměli
o pár let dříve?
Řekla bych:" Nebuď nesmělý,
líbej mě Stýve."
Závěrem dopisu
ještě trochu popisu:
ta bréca vedoucí
je tlustá jak dvě normální
oddílové vedoucí.
Když běží po lese,
všechno na ní třese se.
Užívá make-upu,
co na ní ten Štefan vidí, to já
prostě nechápu.
Proč jsem se nenarodila
o pár let dřív?
Dneska bych krásně chodila
se Štefanem, co řiká si Stýv.
Proč jste mě prostě neměli
o pár let dříve?
Řekla bych:" Nebuď nesmělý,
líbej mě Stýve."
PS je tady ještě
Pošlete dvě tři sta,
jsem bez peněz dočista.
Pojedem do Písku,
máme v plánu zastavit se v jitexovém středisku.
Když jsme se koupali,
všichni na mě koukali.
Je to tím, že možná
v jednodílných plávkách už jsem
už jsem prostě nemožná.