Do pohádky vedou vrátka,
vejdeme a je tu matka,
která nese nelibě,
že má doma dcery dvě.
Že má doma dcery dvě.
Holena je celá po mně,
bude paní v tomto domě.
Maruška je nevlastní,
skoncovat je třeba s ní.
Skoncovat je třeba s ní.
Případný ženich
do dveří strčí čenich.
Uvidí Mařku a řekne:
Jářku, tu bych si,
tu bych si vzal,
Holeně zbude jen žal.
Nestůj tu, Máří,
voda už se ti vaří.
Přines mi kávu
a podoj krávu.
Udělej, co je třeba,
dostaneš suchý chleba.
Suchý chleba, ten jí stačí,
ten jí stačí, vždyť je mladší.
Když dobře vydrhne schody,
dáme jí napít i vody.
Kravičko, kravičko,
přišla jsem pro mlíčko.
Přišla jsem si poplakat,
nikdo mě tu nemá rád.
Přišla si jen poplakat,
že ji nikdo nemá rád.
Říkáš mi očima,
že zvíře duši má.
Zahřej svoji Marušku,
pohladím tě po růžku.
Zahřej svoji Marušku,
pohladí tě po růžku.
Poslyš, Mařeno, když máš teď
navařeno, vlastně se nudíš.
Tak teda budiž -
matičce své a mně též
fialenky přineseš.
Dobíráte si mě?
Fialky teď v zimě?
Bez kytek se nevracej.
Bez tebe nám bude hej.
Ach, všude sněhu je
a vítr běduje.
Ukryl se i měsíček,
mráz ho štípal do líček.
Ukryl se i měsíček,
mráz ho štípal do líček.
Když je noc lednová,
každý tvor se schová.
Jen já tu bloudím sama,
zlé srdce má sestra má.
Jen já tu bloudím sama,
zlé srdce má sestra má.
Nebydlí tady náhodou
dívenka mého gusta,
co chodí s bílou nádobou
a má tak milá ústa?
Setkali jsme se u studny,
dával jsem napít koni.
Bylo to pro mě osudný
a stále toužím po ní.
To myslíte jistě dceru tuhle,
co má oči černé jako uhle.
Jak se tak na ni koukám,
nejspíš ne.
Spletl jsem si číslo popisné.
Spletl jsem si,
spletl jsem si číslo popisné.
Jsme čas, zraje klas,
pak je mráz, jsme čas.
Jsme rok, po boku bok,
zastav krok, jsme rok.
Nerada ruším klid vašim uším,
mužové.
Už padám na zem,
ruce mám mrazem růžové.
Poslaly si mě v takové zimě
pro kvítí.
Jinak se nesmím tam domů
ke svým vrátiti.
Měsíc třetí pomůže ti.
Měsíc třetí pomůže ti.
Vzhledem k dobré duši její
chvilku jara dopřejme jí.
Vzhledem k dobré duši její
chvilku jara dopřejme jí.
Nastalo jaro samý květ,
skřivan se lek
a začal pět.
Nebylo dlouhé,
to moc ne.
Bylo to jaro pomocné.
Nebylo dlouhé,
to moc ne.
Bylo to jaro pomocné.
A heleme se,
ona ty kytky nese.
To jsou snad šprýmy
uprostřed zimy.
Kdepak to kvítí prosté,
kdepak to asi roste?
Inu v lese pod keříčky,
blízko naší mělké říčky.
Když je tak chytrá,
mohla by třeba zítra
pár jahod lesních,
i když je teď sníh,
pro nás dvě natrhati.
No, to je nápad, máti.
Dobíráte si mě?
Jahody teď v zimě?
Bez jahod se nevracej,
bez tebe nám bude hej.
Ach, všude sněhu je
a vítr běduje.
Cestičky zasypává.
Která je asi pravá?
Cestičky zasypává.
Která je asi pravá?
Když je den lednový,
každý tvor si hoví.
Jen já tu bloudím sama,
zlé srdce má matka má.
Jen já tu bloudím sama,
zlé srdce má matka má.
Nebydlí tady náhodou
dívenka mého gusta,
co chodí s bílou nádobou
a má tak milá ústa?
Setkali jsme se u studny,
dával jsem napít koni.
Bylo to pro mě osudný
a stále toužím po ní.
To myslíte jistě dceru moji.
Pere, šije, vaří, taky dojí.
Jak se tak na ni koukám,
nejspíš ne.
Spletl jsem si číslo popisné.
Spletl jsem si,
spletl jsem si číslo popisné.
Jsme čas, zraje klas,
pak je mráz, jsme čas.
Kam jdeš?
Co zas chceš, osobo?
Tak mluv.
Strýčkové zlatí,
mám natrhati na stráni
jahodu sladkou.
To mě před matkou zachrání.
Strýčkové zlatí,
má natrhati na stráni
jahodu sladkou.
To ji před matkou zachrání.
Těžko se jí doma žije.
Bratře červne, chop se kyje!
Těžko se jí doma žije.
Bratře červne, chop se kyje!
Vzhledem k dobré duši její
trochu léta dopřejme jí.
Vzhledem k dobré duši její
trochu léta dopřejme jí.
Nastalo léto na stráni
a cvrček spustil cvrkání.
Nebylo dlouhé,
to moc ne.
Bylo to léto pomocné.
Nebylo dlouhé,
to moc ne.
Bylo to léto pomocné.
A heleme se,
ona jahody nese uprosřed zimy.
To jsou snad šprýmy.
Kdepak jsi je objevila,
sestřičko moje milá?
Pod závějí, pod závějí.
Ještě se mi ruce chvějí.
Když je tak chytrá,
mohla by třeba zítra
ta naše žabka natrhat jabka
červená, pěkně zralá.
Já bych si taky dala.
Dobíráte si mě?
Jablíčka teď v zimě?
Bez jablek se nevracej.
Bez tebe nám bude hej.
Jsme čas, vem to ďas,
je tu zas u nás.
Copak má za úkol,
když zima je vůkol.
Sestra má a matka mají chuť
na jabka.
Máš to doma kruté zřejmě!
Bratře září, vystřídej mě!
Nastalo září v údolí,
prvňáci vyšli do školy.
Nebylo dlouhé,
to moc ne.
Bylo to září pomocné.
Nebylo dlouhé,
to moc ne.
Bylo to září pomocné.
A heleme se,
Máňa jablka nese.
Cože tak málo?
Jak se to stalo?
Že tys je snědla sama
se všema jadýrkama?
Září bylo jenom chvíli.
Ruce mé to nestačily.
Má drahá mami,
půjdem na jabka samy.
Srdce mi buší,
vezmem si nůši.
Jsou sladká,
jsou jako med.
Vyrazíme radši hned.
A všude sněhu je
a vítr běduje.
Nikdo se nevydá ven
kromě těch nemoudrých žen.
Nikdo se nevydá ven
kromě těch nemoudrých žen.
Už jdou.
Jsou divné,
věkově rozdílné.
Kampak, osoby, v tomto období?
Starejte se o své věci,
usmolení staří dědci!
Starejte se o sebe,
ať vás huba nezebe.
Srdce chladná, úcta žádná.
Bratře ledne,
ať se zvedne bouře strašná,
sněhu mračna!
Jsme čas, jsme rok.
Ani krok...
Kravičko, kravičko,
přišla jsem pro mlíčko.
Už jsme tu jen já a ty,
potěšení strakatý.
Už jsme tu jen já a ty,
potěšení strakatý.
Rodina kyselá
někam mi zmizela.
Už máš jenom Marušku,
co tě hladí po růžku.
Už máš jenom Marušku,
co tě hladí po růžku.
KLEPÁNÍ NA DVEŘE
Jémine! Že by ne?
Nebydlí tady náhodou
dívenka mého gusta,
co chodí s bílou nádobou
a má tak milá ústa?
Bydlí! Bydlí!
Bydlí! Bydlí!
Jsem chudý a pracovitý,
taková jsi, myslím, i ty.
Co to dohromady dát,
když tě mám tak dlouho rád,
když tě mám tak dlouho rád.
Já jsem si vás taky všimla,
když jste vedl toho šimla.
Jestli nemáte s kým být,
mohli bychom spolu žít.
Mohli bychom spolu žít.
To bylo to vyprávění o tom,
jak se život mění.
O dvanácti měsících,
o lidech dobrých i zlých.
O lidech dobrých i zlých.
O děvčátku, které znalo radosti
a lásky málo.
Kolik toho zkusilo,
než se mu poštěstilo,
než se mu poštěstilo
