Alba s touto skladbou:
Sado maso,
Filip (maxisingl),
Label,
OREL,
Útok!,
Ve světě malátna už od pradávna vznikaly pravidla hry,
konvence nepsanejch zákonů kynou ven ze tmy k nám.
Zjizvený ksichty mluvěj výmluvně a výhradně,
jen beze slov, vendetou, tím upilováním hlavně.
Prochcaný klobouky pak sloužej jako okapy,
na potoky osudů co protekly tu za roky.
Taky zároveň zkaženým národem hrám odvedy,
děti na ruskejch kolech, chlapi ruský rulety.
Jak nouzák, který zradil taliánskou rodinu,
znáš příběhy, kdy zalily mu nohy do betonu.
Tvrdnul u břehu, v rozbřesku vyzvažnil příslib,
nohsledi se žvárem v koutku čekaj na příliv.
Voda stoupá jako ego raperů a strach
je jenom jeho svědomí že je svůj vlastní vrah.
Stačí jen jeden špatnej krok aby tě zvyklal sok,
a za prohnanost budeš brzo pykat na dně stok.
Kdy mizí síla, vůle, pokrytci padaj na bok,
hlavou o traverzu, kde je ještěrů plnej dok.
Pachutě úrazů co slyším ze všech špatnej slok,
lámu ten nedostatek jako holeň o schod.
Bruslení po tenkým ledě vyžaduje čistou mysl,
kor když každej vlídnej typ má v sobě pěstovanou krysu.
Uvízli jsme v kádi s piraněma, žijem schízu,
i ta nebývaj sladký, špína, skunk má vízum.
Vždycky je to cesta,
buď ta z tebe ven nebo ta ven z města.
Která tě zkouší odstřihnout, kde bych byl bez vás?
Žil bych, snil bych sny, co by lidi přijmuli,
na ostrově zmrdů a lží bych začínal od nuly.
Dělal jsem spoustu chyb svojí vinou a vím to sám,
to co jsem dělal dobře už nikdy nepřiznám.
Nebo přiznám ale díky zlu to nejde říct nahlas,
levou nohou venku, pravou ve svědomí jak štamgast.
Valím před sebou pancéř, co má dveře ze skla,
aby v případě nutnosti byl rychlý přesun z pekla - rozbít sklo!
Střepy v kůži, v očích hněv, v mozku krev,
hledáme bod zlomu, tím, že ilustrujem svět podle sebe,
a když podle vás tak nás průměr sere.
Vás sere náš průměr, takže nevím kam to vede.
A průměr tupě určuje, kolik stojí člověk,
proto je samotným bodem zlomu často konec.
Okay, chováš se jak chováš,
chceš pro sebe celej koláč,
pro ten kousek sousta klidně všechny kolem sebe bodáš.
Až to přijde tak sám poznáš,
co je zlo a co je hrozba.
Ale ty máš kuráž jako Jidáš,
klidně všechny udáš.
Nevadí ti urážky typu: jsi chudák, čurák, nůzák,
furt máš jistotu že budeš v klidu, žes to ustál.
Krysy přežijou vždycky všechno, buď si jistej,
že krysy nás jednou přežijou, všechny maj svůj systém.
Až se chleba zlomí, nepomůže slovo promiň ani sorry,
šancí už jsi posral tolik, že nemáš právo chtít nový.
Jak řekl Harant, beton ti zalejvá nohy,
a cestovka jménem život pomalu zkracuje tvůj pobyt.
Vojebal si kohos moh, vybral sis blbý hobby,
na takový typy jako jsi ty jsou fakt škoda hroby.
Nakažený krysy se maj střílet nebo topit,
proto budu v klidu až když polkneš poslední lok vody.
Lámání chleba se občas promění v lámání světla ve tmu,
nechutnal mu život, tak s tím v 17-ti seknul.
Už neměl sílu na další výhru,
blikající příšery ho snědly kvůli pár papírům.
Což je mínus, jeden člověk plus mnoho dalších,
včetně rodiny, kterou to straší sedm dní v týdnu.
Láska k bližnímu svýmu,
děda v komatu na procházce v údolí stínů.
K tomu nejhoršímu patří vidět mizet před očima člověka,
kterej ti před pár lety měnil plíny.
Zničit boží mlýny by bylo boží,
nechat dožít člověka aniž by měl svý stíny.
Každou chvíli se bojím, že se něco stane,
osobám, který mám rád a že tu zůstaneme sami.
Nemůžu se toho zbavit,
na některý body zlomu totiž nevyráběj dlahy.
