Já ti řeknu, proč jsem dneska divnej tak,
když v dálce za tunelem začne houkat vlak,
proč nenechávám svou cigaretu vyhasnout
a každou chvíli stojím jako solnej sloup.
Touhle tratí já jsem jezdil řadu let,
mašina a koleje byly můj svět,
a parta z vlaku, se kterou jsem chodil pít:
strojvůdce Mike, výhybka Joe a brzdář Kid.
Jednou, když jsme jeli z Friska v nula pět,
tahle trať nebejvala nikdy žádnej med,
po banánový slupce sklouz a z vlaku slít
a pod kolama zůstal mladej brzdař Kid.
Za rok nato zase z Friska v nula pět
vyjel si Mike mašínfíra naposled,
tam v zatáčce za tunelem při srážce
z budky vylít a zlomil si vaz o pražce.
Pak už jsem zbyl jen já a výhybka Joe,
ale neštěstí chodilo kolem nás dvou,
jednou výhybka Joe už nevrátil se zpět,
ani on, ani ten vlak z Friska v nula pět.
Takže už víš, proč jsem dneska bledej tak,
ja slyším za tunelem houkat divnej vlak,
v něm jede parta, se kterou jsem chodil pít:
strojvůdce Mike, výhybka Joe a brzdář Kid.
Ten vlak od Friska už se řítí tmou,
tak ahoj Kide, Miku, Joe!
