Zuzana byla dívka, která žila v Amesburgy,
s jasnýma očima a řečmi pánům navzdory.
Sousedé o ní říkali, že temná kouzla zná,
a že se lidem vyhýbá a s ďáblem pletky má.
Onoho léto náhle mor dobytek zachvátil,
a pověrčivý lid se na pastora obrátil,
že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí,
a odkud ta moc vychází, to každý dobře ví.
Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali,
a když jí vedli městem, všihni kolem volali,
už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš,
teď na své cestě poslední, do pekla poletíš.
Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění,
ďábelským kouzlem, prý se v netopýra promění,
a v noci nad krajinou létává pod černou oblohou,
sedlákům krávy zabíjí, tou mocí čarovnou.
Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná,
v noci se v černou kočku mení dívka líbezná,
je třeba jednou provždy ukončit ďábelké řádění,
a všichni křičeli jak posedlí: ,,Na šibenici s ní!"
Spektrální důkazy, pečlivě byli zváženy,
pak z tribunálu povstal starý soudce vážený,
je přece v knize psáno, nenecháš čarodejnici žít,
a před ďáblovým učením, budeš se na pozoru mít.
Zuzana stála, krásná s hlavou hrdě vztyčenou,
a její slova zněla klembou ztichlou ozvěnou:
,,Pohrdám Vámi, neznáte nic než-li samou lež a klam,
pro tvrdost Vašich srdcí jen, jen pro ni umírám."
Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenicí,
a všude kolem ní se sběhli davy běsnící,
a ona stála bezbranná však s hlavou vztyčenou,
zemřela tiše samotná, pod letní oblohou.
