Alba s touto skladbou:
Nejlepší Ryvolovky,
Trampské perly 4,
Až někdo ti hochu o Islandu řekne,
svým koltem ho přikrej a buď na něj zlej,
kdo slovíčko dobrý o tom kraji cekne,
je dočista blázen a ty se mu směj.
Kdo kanady prodřel v tom pohřebním koutě,
kdo šedivý vlasy z tý hrůzy teď má,
kdo viděl ty stíny, co do hrobu zvou tě,
ten třesoucím hlasem mi za pravdu dá.
Ref.:
Nechci o něm slyšet,
nechci nikdy vidět islandskej kraj,
mí šedivý vlasy mi za pravdu daj...
Jó, tenkrát v tom roce, co bylo sucho,
chlap přišel a povídá úplnou báj,
že sežere z kojota syrový ucho,
esli nám nepoví, kde leží ráj.
Pak v proklatým vedru jsme lesem táhli,
kde smrdějí tůně a zrzavej mech
a stromy jak tráva, když na ně sme šáhli,
hned padaly na zem, to člověk by zdech.
Pak začaly kopce a šutráků fůry,
když jazyk nám votek´, jdem bez vody dál.
My cucali šťávu ze stromový kůry
a islandskej ďábel se z oblaků smál.
A večer, když ztahaný na zem sme padli
(ty islandský zvířata divnej maj mrav)
přes kemp, kde ležíme jak kytky zvadlý,
stádo se přehnalo divokejch krav.
Ref.:
Nechci o něm slyšet...
Můj bože, proč nedáš mi vodechnout chvíli,
proč trestáš nás pravicí krutou a zlou,
tam v islandskech horách to sténá a kvílí,
to ubohejch trempířů přízraky jdou.
Tak zašel tam jeden a ztratil se druhej
a ze skály padal a příšerně řval
a Veselej Dejvy byl do rána tuhej,
až zvostal jsem samotnej uprostřed skal.
Já za chvilku zdechnu, jen minuta zbejvá,
tak skončila cesta, moc dobře to vím.
A islandskej ďábel už prstem mi kejvá,
až zaleze slunce, já odejdu s ním.
Ač není tu žádnej, co pro mě by plakal,
já jedinou radu chci nakonec dát:
kdyby vás někdo do Islandu lákal,
tak oprátku na krk a poslat ho spát.
Ref.:
Nechci o něm slyšet...
