Je tomu už dávno kdy se ta story stala
předtím nežli bída kupce z města vyštvala,
krátce pak co konšelé vyhnali krysaři
v době kdy kámen bez křídel si lítal po faře.
Jednou takhle cizinec klepe na městskou bránu,
stráže na něj koukají jako na bílou vránu.
On že je Peršan z Asie vesele zuby cení
a žádá pro sebe i osla malé občerstvení.
Vždyť dlouhá byla štreka až a Bagdádu, tam z Persie,
devět hor, devětkrát řeka, tak ať se nají a napije,
ať si užije.
Přiběhli sem konšelé jaká prý je to pocta
a co že sem přivádí tak vzácného hosta.
Mé jméno je Hassan jsem kupec z Bagdáda,
těší mě jsem rychtář z města Déma Škabrada.
Vyvalili sudy a poslali pro měšťany,
za chvíli se hodovalo a cinkalo džbány.
Poháry a korbely až lítala pěna,
pak si řekli sakra proč tu není žádná žena.
Přivedli sem tanečnice, mladé dívky z chudiny
a nikomu nevadilo kolik bily hodiny.
Peršan rázem zapomněl že vzývá Alláha
a že říkal že doma dělá Ajatolláha.
Pak prohlásil že se tady možná příštím jarem
usadí a koupí dům a pořídí si harém,
a udělá boháči všechny co jsou tu
a na náměstí postaví on malou mešitu.
A když byli v nejlepším strážný přived posla
že jim z blízké tvrze někdo ukrad osla,
drahé látky z Persie a šperky pro pána,
v cizinci poznal posel Fera cikána.
Teď krátká bude štreka do malé městské šatlavy
pro bagdádského reka prý možná že i bez stravy,
ať si užije.
