Alba s touto skladbou:
Racek,
Racek,
Zase tu stojím s páskou na očích
a malá dušička chvěje se ve mně.
Co mi Bůh dal, to jsem protočil,
já, občan planety Země.
Tančila noc nad svým okrajem
a já té noci odložil zbraně,
hledajíc míry válkám, jež prohrajem'
na té či na oné straně.
Z hrdosti národ a z národu režim.
Za kopcem zakop' jsem o vlastní nohu.
To za divou Bárou teď ke splavu běžím,
běžím, co mohu.
Slunce, ač od sazí, svítilo na cesty.
Mé první ráno v životě kata.
To já se smál, když plakaly nevěsty.
Tahleta válka je svatá.
Na tisíc jmen jsme rozdali Bohu,
i slepým ovcím tak vštěpili víru.
Znovu jsem člověkem, ač v jiném slohu,
nohsled a nimrod na míru.
Když svlékl svou kůži
a vyrazil na trh,
narozen předčasně v roce hada,
nevracel nikdy, co jiným dlužil,
kapsu si natrh',
což není vada.
Slíbil mi vše, oč jsem ho žádal,
v tu chvíli sem vítr přivanul zemřít.
Pak pokynul rukou, bych nastavil záda,
že na nový kabát bude mě měřit.
Ze skříně vytáhněme kostlivce
a dejme se do tance,
hlavně nepropadnout etice,
nač dbáti elegance.
Když tě ze lži huba nebolí,
svedeš-li svésti vinu,
angažuj se, neboli
buď součástí týmu.