Na malý posteli,ukojen kojtem
po nočním veselí, ještě pořád
vidim dvojitě, ale v tvým raním útěku,
střízlivým bolestně, v posledním
doteku zůstal jsem uvězněn.
Ospalý šašek, já dítě na věčnost
z nákupních tašek, tahalas upřímnost
a zbylý city ukrytý po kapsách,
jsem já a si ty a oba máme strach
z toho že co je ve skutečnosti není,
a že bez boje se láska necení,
že jsme jen dvě nádoby bez dna,
a že se má duše s tvou duší nezná.
Chybíš mi, chybíš mi, čemu se divíš,
chybíš mi, chybíš mi, už zase mizíš,
příliš krásná na to aby znala opravdový milování,
příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních,
příliš krásná na to aby znala opravdový milování,
příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních.
Poprvé společně poslední dobou
mlčíme zbytečně když je to v obou,
tak silný jak říkáš, tak silný jak si přeju,
když se k ránu oblíkáš a já se tomu směju,
ale mám toho dost, všech svých sebeklamů,
vstanu dřív jako host se do tvý hlavy nedostanu,
osude vylez a pojď se se mnou rvát,
tisíckrát musíš vstát než pochopíš, mám tě...
Ve všech svých písních, modlitbách před spaním,
pojď se mnou projít, opilá svítáním, slibme si to,
co si neslibují jiní, poprvé v životě, k člověku přímý.
Chybíš mi, chybíš mi, čemu se divíš,
chybíš mi, chybíš mi, už zase mizíš,
příliš krásná na to aby znala opravdový milování,
příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních,
příliš krásná na to aby znala opravdový milování,
příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních.
Zase se sejdem, skrytí opilostí kyslých vín,
bezmocni z toho, jak nevíme co s tím.
Spleteni projdem půlnočním městem,
zmateným duším se nabídnem s gestem,
života znalých, ale skutečnosti malých lží,
našla si místo mezi duší a srdcem a já slepě s bílou holí
nesměl jít k čemukoliv, dotýkám se tě
společně s tmou když usínáš pode mnou.
příliš krásná na to aby znala opravdový milování,
příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních,
příliš krásná na to aby znala opravdový milování,
příliš krásná na to aby uschla na mých vlhkých dlaních.
