Alba s touto skladbou:
Cesta do záhu(d)by,
Cesta do záhu(d)by,
Z lidí se stávaj dospělí, protože není dost pochopení
a měním se taky já, tou dobou s ní.
Pod muší křídla se schovává vždycky,
když tuší, že prší na duši.
Z nadzemských výšek mi zamává a srdce buší.
Je květina a jediná, co věří,
že zvěři dá se věřit,
že na trnitým keři dá se spát.
Uprostřed nebe je díra a právě víra v ni ji otevírá
poslům z cizích světů, jak střelám kulometu.
Podléhám ti. Podléhám ti.
A ty jsi ta láhev nedopitá, skrytá v krytu trilobita.
Na hrotu pera mám větu,
která, zůstane do večera nevyřčena,
jinak ztrácí cenu.
Nechci být autorem frází,
jak voda z prolomených hrází.
Unášíš mě. Unášíš mě.
Na tisíc malejch kousků rozložím si svět
a pak zas poskládám no a ty budeš zpět.
Já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř…
Na tisíc malejch kousků rozložím si svět
a pak zas poskládám no a ty budeš zpět.
Já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř…
