Alba s touto skladbou:
Lesní Víla,
Rytíř Sido byl podivín, samotář, a přitom dobrák od kosti, co sám sobě se smál.
Však když se rozzlobil, tak odkryl druhou tvář. A dvěma meči rozséval smrt, když si to Bůh přál.
Jednou se toulal lesem, po boji byl raněný. A spatřil malý kostelík, co dlouho tu už stál.
Odsedlal koně a cítil se jak zmámený, když tajemný hlas mladé dívky ke vstupu ho zval.
S vírou vejdi a se ctí odcházej, na každém kroku Bůh tě provázej.
Potírej zlo, ze země vyhlaď jej, modlitbu světla přitom na rtech měj.
S vírou vejdi, z hříchů se zpovídej, skrz duši svou s Bohem si povídej.
Andělé ochrání tě na cestách a s jejich pomocí už neznej strach.
Sido vstoupil dovnitř světlem oslepen, pak spatřil krásnou dívku, anděl to musel být.
Poklekl s pocitem, že sní nádherný sen, když vtom začala melodickým hlasem hovořit:
Jsi Sido Bílý Drak, tvá duše je čistá, jsi zaslíbený Bohu, ten posílá ti dar.
A jméno Sido již každý bude znát, když drak tvůj rozsévati bude v bitvách zmar.
S vírou vejdi a se ctí odcházej, na každém kroku Bůh tě provázej.
Potírej zlo, ze země vyhlaď jej, modlitbu přitom na rtech měj.
Však na cestách banditi, lapkové zabíjejí bezbranné, znásilňují, ničí, pálí, v příkopech se těla válí.
Sido přichází, dva meče třímá pevně, a proti přesile svůj život nedá levně.
Má brnění děravé a šíp z ramene trčí, jsou zásahy bolavé, krev z ran hlubokých crčí.
Náhle se zableskne, vzduchem letí drak bílý, bandité prchali, a přesto nepřežili.
Po třech měsících Sido projíždí lesem, a hledá malý kostelík, co dlouho tam prý stál.
Místo něj stromy jen a kapradiny s vřesem, tak v hlubokém zamyšlení koně popohnal.
S vírou vejdi a se ctí odcházej, na každém kroku Bůh tě provázej.
Potírej zlo, ze země vyhlaď jej, modlitbu světla přitom na rtech měj.
S vírou vejdi, z hříchů se zpovídej, skrz duši svou k Bohu se podívej.
Andělé ochrání tě na cestách a s jejich pomocí už neznej strach.
