Snad díky vesmíru, žehnanej ve víru party zpitých sudičů
Tak se narodil, tak přived' na svět další párek šťastných rodičů
Někde se narodil, má nějaký jméno, duši, tělo a tu podivnou cizí tvář
Tak to začíná, cestou ze klína se ztrácí svatozář
Ještě slepený oči a nářek a pláč, a řvát nikdy nepřestal
V plánu je lízt, chodit, mluvit a číst, a vím - tehdy už se vzdal
Já ho znám, byl jsem tam, když se lek' (Někdo řek': Je čas na to se prát)
Má nějaký jméno, a já už vím jenom, že se nebál jít se bát
pravých cest, dlaní v pěst, sebe a mámení, pohledů, řečí:
Buď něčím a něčí, a k tomu rád
Čas trhá zválenou zapranou oponou a už ji batikuje mízou míz
A tvrdí: Konec je her, hochu, klidně to ber, už jinej to za tebe slíz'
Jenže dál reptání, k čemu to čekání, než obrátí se v prach,
a těch projevů pár na téma ŽIVOT JE DAR; a tak si na něj sáh'
Stop a střih! Možná hřích, možná vábení
Byl jsem tam, a jak já ho znám, sobě nikdy neuplách'
Jak se vám tady žije? Jak vám srdce bije? Jak vám se v noci usíná?
Máte právo nic neříkat anebo naříkat a snít,
že se blíží nebe
a mír, a víra v sebe skládá ruce do klína, jak se vám tu umírá?
Máte právo lhát a klít
Snad díky vesmíru, ušitej na míru štábním rozkazům,
už jen rozjímá, kolik asi má ta fraška obrazů
Trochu vším, trochu ničím, trochu všech, trochu ničí, a neví jestli rád
Co mu stačí, je vzduch, občas nějakej bůh, občas nějakej derivát
A je sám
Já ho znám
Já jsem jeho splín
Jednou řek',
že má na mě lék:
Duši jako "zeppelin"
Jak se vám tady žije? Jak vám srdce bije? Jak vám se v noci usíná?
Máte právo nic neříkat anebo naříkat a snít, že se blíží nebe
a mír, a víra v sebe skládá ruce do klína, jak se vám tu umírá?
Máte právo lhát a chvíli,
jen malou chvíli nedýchat - a soud
k zákopům a k pelestím
může zasednout
Tolik síly až v cíli
Když dřív se nebe ptám,
odpoví jen: Hele, s tím
se, chlapče, poper sám
