G.Ch.Clark/J.Fallada
Já zpívám rád zase jednou
Písničku o rodným údolí
O vzpomínkách které když se sejdou
Srdce po nich nikdy nebolí
Když potají jsme dobrodruzi byli
Jak desperádos co vlak čekají
Cestou domů pod lampou jsme hráli
Píseň pro ten večer poslední
A v duchu jsme se taky trochu báli
Až všední den se zítra rozední
Pak v sobotu jsme na nádraží stáli
Jak desperádos co vlak čekají
Táborák byl oheň průkopníků
Ta hospoda pak zlatokopů bar
My slyšeli jsme rachot dostavníků
Tu píseň o nich přece každý znal
A často jsme se málem zapomněli
Jak desperádos co vlak čekají
Když vítr v pravou chvíli mraky odvál
Slunce vyšlo my se mohli smát
Na průsmyku poslední sníh roztál
My za snem zlata mohli se pak dát
Divnou nadějí se potom chvěli
Jak desperádos co vlak čekají
Vlak věčnosti už do zatáčky duní
Do útoku jde nepřítel čas
My vzchopíme se jak jen mládí umí
Tu starou stezku oslavíme zas
Jakou stezku? No přece tu kterou jsme nikdy nezradili!
Jak desperádos co vlak čekají
