Traditional / M. Bukovič
V naší malé kuchyni tloukly staré hodiny
Dlouhých devadesát let na stěně
A můj děda řadu let vstával ráno přesně v pět
Sám je natahoval každoděnně
Byly koupeny v den kdy byl děda narozen
Vždycky rád poslouchal jejich hlas
Život se dál vlek a devadesát let
Je jen krátký čas
Kráčely rok za rokem dědečkovým životem
Jednou ráno zůstal spát život má svůj pevný řád
To snad zná každý z nás
Napřed kluk za pár let statný muž a potom kmet
Černý vlas ctihodné šediny
Člověk stárne je to tak život jede jako vlak
Ať ho ženou roky nebo vteřiny
Přitom rok od roku tikaly mu do kroku
Hodiny které měl tolik rád
Život se dál vlek za devadesát let
Náhle zůstal stát
Po té noci ledové přišlo jitro zářivé
Domem zní zase pláč dítěte
To náš nový syn způsobem obvyklým
Říká nám že je rád na světě
V naší malé kuchyni visí nové hodiny
Místo těch které jsou teď ve smetí
Začali tik-ťak vesele počítat nové století
Budou kráčet rok za rokem celým našim životem
A svým hlasem budou nás varovat co umí čas
Když se rozletí
