ref.
Byl jsem těhotnej s myšlenkou, když jsem tohle začal psát.
Kopala se ven intuice ve mně začla řvát.
Byl to vnitřní hlas, naznačil mi kde je past.
A že teprve svoboda a mír jsou největší slast.
Slova taky, ale teprve činy to ozdobí.
Ten smysl je v nás, přichází zlaté období.
Tenhle rok je náš, tuším vnitřní evoluci.
Mírovou revoluci, kde jsme všeci nad věcí.
Rok jsem byl v napětí, v informačním obětí.
Šlapal jsem trnitou cestou ke štěstí.
Odhodlanost, jasně, ta mě posouvala vpřed.
Dneska žiju právě teď, jaký je zajímavý svět.
Jaká pestrost barev, jako od ženy na ret.
V životním pokru je nekonečná řada karet.
Francouzka, o které snívám, v rukou svírá baret.
Dlouhý vořechový vlasy, jenom sen, to je malér.
Dávám palec hore, strom života má kořen.
Je čas tomu dát průchod, jou, rozpůlit moře.
V dáli už svítěj pootevřený dveře.
Připadám si jako v nebi, všechno tu svítí modře.
Vývoj nejde zastavit, zářím jako Paříž.
Město snů, kvůli němuž se nechám zabít.
Zavřít do kazajky, sníh padá jako krajky.
Palec trčí ven z polorozpadlé najky.
ref.
Byl jsem těhotnej s myšlenkou, když jsem tohle začal psát.
Kopala se ven intuice ve mně začla řvát.
Byl to vnitřní hlas, naznačil mi kde je past.
A že teprve svoboda a mír jsou největší slast.
Slova taky, ale teprve činy to ozdobí.
Ten smysl je v nás, přichází zlaté období.
Tenhle rok je náš, tuším vnitřní evoluci.
Mírovou revoluci, kde jsme všeci nad věcí.
Věřím, je zkouška, nevěř v konec lidstva.
Jde to zevnitř je to změna, ať stojí tvoje bysta.
Neodkazuji na Krista, jak to někdo vyřval.
Překážky neřešit, jou, to je pro mě výzva.
Hluboký jako studna světa, život, za kterým lítám.
Čajová pointa je dávno skrytá.
Aroma, pohoda je naomak.jako šat,
co to melu, celý je to naopak.
Srdce mi buší na dlaních, je připraveno jít.
Každé bezmoci vstříc, co je víc než žít.
Těžký ho unýst, je to kříž, kterej si táhnem.
Neříkám ámen, spolu tu změnu zvládnem.
Srdce je zlatej kámen s životem, ty jsi jeho pilotem.
Když ho nenabízíš pak jsi uvězněn za plotem.
Dýcháme pro písmena L a M.
To znamená lásku a mír, pošli je ven.
ref.
Byl jsem těhotnej s myšlenkou, když jsem tohle začal psát.
Kopala se ven intuice ve mně začla řvát.
Byl to vnitřní hlas, naznačil mi kde je past.
A že teprve svoboda a mír jsou největší slast.
Slova taky, ale teprve činy to ozdobí.
Ten smysl je v nás, přichází zlaté období.
Tenhle rok je náš, tuším vnitřní evoluci.
Mírovou revoluci, kde jsme všeci nad věcí.
Až ti bude nejhůř otoč se ke slunci, pak všechny.
Stíny padnou za tebe, země se promění v nebe.
Peace protíká prostorem ať jsi bílej sníh nebo černej eben.
Žlutý slunce, tohle je tvůj den.
/Jou, lidi máte celý rok na tu vyjebanou změnu. Tak si uvědomte životní priority vy hovada. Mír./
