Jsme dvě meziplanetární tělesa a lávou spojené magnety a železa.
Nadlidsky držíme jako déšť a mraky.
Prý mě máš ráda však já tebe taky.
Hvězdy vypalují každý večer tvůj úsměv na nebi
a já jsem rád, že ho vídávám tam i na zemi.
Do krbu přikládám dopisy určené pro tebe.
Ty já jsem psal, když si myslela na něj a na sebe.
No tak nech mi pár vzpomínek, ať můžu klidně spát.
Už mám dost tvých upomínek, budu tiše vzpomínat.
Tak nech mi pár vzpomínek, ať můžu klidně spát.
Už mám dost tvých upomínek, budu tiše vzpomínat.
Každý verš této písně patří jenom tobě.
Poslední chvíle v naší lásce patřila tobě.
Nevím, co bych dal za to všechno vrátit zpět.
Nechci smutkem skonat jak ohořelej květ.
Tak nech mi pár vzpomínek, ať můžu klidně spát.
Už mám dost tvých upomínek, budu tiše vzpomínat.
Tak nech mi pár vzpomínek, ať můžu klidně spát.
Už mám dost tvých upomínek, budu tiše vzpomínat.
Nech mi pár vzpomínek, ať můžu klidně spát. Už mám dost tvých upomínek, budu tiše vzpomínat