Alba s touto skladbou:
Mona Lisa,
Leonardo, mistr náš, je jemný, mírný muž,
ten by nevztáh nikdy hůl, či nejdej bože nůž.
S kladivem by nad sochou on duši vypustil,
Michelangelo však proti mistru má dost sil.
Bitky, hádky jsou mu cizí,
jistě záhy z boje zmizí,
důstojný má věk.
Ten váš mistr již je děd!
Odevzdá snad někdy práci?
Zálohy jen těžko vracívá.
Nechte toho, co se hádáte?!
Proč neoslavujete mě?!
Já jsem udělal obraz za tři dny
a ještě jsem k tomu namastil jednu paničku
a namastil jsem si i vlastní kapsu
a tak vás všechny zvu!
Leonardo, mistr náš, měl práci výnosnou,
jeden chlapík neznámý, chtěl vlastnit milou svou
zobrazenou mistrem za své peníze,
žena ta že vdaná je, to zřejmě není zlé.
Manželkou je muže z rady,
pikantní to forma zrady!
A on nic netuší,
jak mu parohy sluší!
Bohatství zde nepomůže,
nevěrná choť když chce muže zmást,
tak tisíc triků zná.
Mazale, tak teď mi řekni jméno ženy té,
jistě slyšíš, co se šustne
v mistra sídle zdech!
Když se ptáte takto zpříma,
pravdu řeknu vám,
ženu vaši téměř rok už kreslí
mistr sám!
Obraz ten je dokončený, předaný a hodný ceny.
Ihned zaplatil posel ten, co dnes tam byl.
Netuším však jméno kupce,
sám bych rád znal toho tupce,
koupil jen kopii mou!
