1. Život je pro mne obnošená vesta,
vše, co se dalo, dávno už jsem prožil,
teď už mi dávno zbývá jenom jedna cesta :
vstřiknu si trochu jedu do žil.
Pár kapek utrejchnu jsem požil
a zítra zas si pro změnu,
v případě že bych ještě ožil,
kulí hlavu proženu.
To jsem si říkal, když mi bylo dvacet,
když nevěděl jsem kudy dál,
až dobrý přítel vrazil mi pár facek
a pak se tomu se mnou smál.
2. Dva roky na to- to jsem se zas vešel pro tu,
co měla oči jako mandle,
co měla pro mě, kdyj jsem se s ní sešel,
polibky s chutí cukrkandle.
Pro ni jsem došel k rozhodnutí,
že život pes je, buď jak buď,
a nikdo, že mě nedonutí,
abych ho žíl, když nemám chuť.
Tu opět přítel běvil se náhle,
nadávky jeho vyřklé z plných plic
to byly kapky do mé duše zprahlé,
a z té mé smrti nebylo zas nic.
3. Až jednou : Lehl jsem si na koleje,
neb jsem měl v duši zas nějaký zmatek,
ležel jsem dlouho, vlak však stále nejel
a pražce tlačily mě do lopatek.
Dobytčí vlak do městských jatek
měl ukončit mé trápení,
byl všední den a přece svátek,
dobytčí vlak měl zpoždění.
Čekla jsem zdeli přítel se mi zjeví,
aby mě vyrval smrti ze klína,
nejse a nejde, asi o tom neví,
tak jsem se zved a šel do kina.
4. Život je pro mne obnošená vesta,
na jedo nudu právem stěžuju si,
to říká sotva člověk ze sta
a ostatní se divit musí.
A proto kdo si neví rady,
ten ať se smíří s osudem,
my dokaváde budem tady,
nikdy říkat nebudeme :
Život je pro mne obnošená vesta,
šedá a nudná, jak to račte znát,
to říká sotva člověk ze sta
a ostatní se musí smát.
