Vrabčák
Kdo bude mít rád
Malého vrabčáka,
Který dlouho cestoval,
A s pláčem o spočinutí prosí?
"Já jistě ne" řekl dub starý,
"Nechci se dělit o větve své,
S vrabčím hnízdem;
A má listnatá přikrývka,
Na jeho hrudi prochladlé,
Nebude nikdy hřát."
Kdo bude tedy mít rád
Malého vrabčáka,
A kdo na něj vlídně promluví?
"Já stěží" prohlásila labuť bílá,
"Co tě to vůbec napadá,
Já se nemohu takhle zahazovat,
Všechny labutě by se mi vysmály."
A komu se zželí jeho srdéčka,
A kdo nakrmí hladového vrabečka?
"Já asi ne" řekla zlatavá pšenice,
"Ráda bych, ale asi to nepůjde,
Potřebuji všechno zrní své,
Abych mohla dál růst a kvést."
Je tu někdo, kdo může mít rád
Malého vrabečka?
Kdo napíše mu rekviem?
"Já" matka země pravila,
"Neboť všechno, čemu jsem život dala
Se ke mě navrátí;
Vše, co prachem je
Se zase v prach obrátí."
