Obrysy
(Patterns)
Noc tiše padá,
I spadlé listy utichly..
A kouzla stínů chvějivých,
Na domy skrze stromy sesílá,
A světlo z pouliční lampy,
Kreslí obrys na mou zeď,
Jako kousky ze skládanky,
Či snad čmáranice dětinská...
Nad uzoučkými schody,
V malém úzkém pokoji;
Když ležel jsem na loži svém,
V podvečerním příšeří;
Nabodnutý na zdi,
Já okem mdlým jsem uviděl,
Obrys mého žití,
Tu skládanku, jíž já jsem.
Od okamžiku mého zrození,
Až do poslední mé chvíle,
Tu budou obrysy,
Kterým musím sloužit,
Stejně jako nezastavím svůj dech.
Jako kryse v bludišti,
Směr cesty mi budou klást,
Jejíž obrys se nepromění,
Dokud krysu neskolí past.
A obrys stále zůstává,
Na zdi, kam tma dopadá,
A přimyká se tak pevně,
K temnotě, v níž musím žít,
Jako ten den, kdy jsem dospěl,
Jak barva mé pleti, jíž nejde smýt.
---
Celý život je z obrysů utkán,
Nad nimiž vládu nesmíš mít...
---
