Když jsi znavená a náhle cítíš se tak malá,
Když slzy v očích máš, má ruka ti útěchu dává;
Já je osuším a budu vždy s tebou,
Když se nedaří a přátelé nepomohou;
Jako most přes rozbouřenou vodu,
Rozklenu se pod tebou,
Jako most přes rozbouřenou vodu,
Rozklenu se pod tebou.
Když tě život na zem sráží,
Když sama ulicí kráčíš,
Když za soumraku vše na tě padá,
Já jsem ten, co ti útěchu dává.
Já vezmu na sebe úlohu tvou,
Když jsi obklopena jen bolestí a temnotou,
Jako most přes rozbouřenou vodu,
Rozklenu se pod tebou,
Jako most přes rozbouřenou vodu,
Rozklenu se pod tebou.
---
Tak pluj, dívenko stříbrná,
Jen pluj si v dál,
Čas vždy všechny bolesti svál,
Přišel si pro tebe, hleď jak září;
Musíš jít dál.
Všechny tvé sny svítí ti na cestu,
Hledáš-li přítele, vyplouvám za tebou;
A jako most přes rozbouřenou vodu,
Já utěším duši tvou…
Jako most přes rozbouřenou vodu,
Já utěším duši tvou.
