Báseň na zdi metra
Poslední vlak každou chvilku přijet má,
Metro již brzy zavírá,
A v potemnělé zchátralé stanici
Neklidný a tušící,
Muž ve stínu vyčkává…
Jeho nepokojné oči těkají
A jako jiskry o stěnu škrtají
Vše zachytit a sevřít chtějí…
Zatímco v tajné kapse ukrytá,
Dlaní pevně sevřená,
Skrývá se drobná pastelka barevná.
A nyní z lůna kamenného tunelu,
Kočár si pro ženicha přijíždí,
A doširoka svá dvířka hostům rozevírá,
Ale on váhá a raději couvá
Zpět do stínů, ještě hloub…
---
A vlak si zmizí v tichosti…
Jeho kola neslyšně cvakají,
Jak litanie jemně ťukají…
---
A on stále tiskne svůj růženec barevný,
Pevně ve své dlani…
---
A náhle se jako blesk z jeho kapsy zableskne,
On jím pak šlehne po stěně,
A svým perem v reklamním pruhu zarytém,
Báseň stvoří o slově jediném,
Ze čtyř písmenek...
****
----------------------------------------------------
A jeho tlukoucí srdce se směje šíleně a křičí,
Nad básní, co se od kolejí odráží,
Neonovým světlem stíněná;
Jeho nohy po schodech vyráží
Pátrat po ňadrech temnoty,
Po noci, která jej nakojit má…
-----------------------------------------------------