Alba s touto skladbou:
5,
To samozřejmě můžeš,
Motýlek,
Nám cesta dál se klikatí,
nic není jako dřív.
Kde jsou tvá bílá křídla, anděl můj
srdce šípem poraní a s pláčem odletí,
jen křičet chtěl by, no tak stůj!
Já všechno naší lásce dal,
propadal výčitkám.
Není to snadné žít ve vzpomínkách,
dál chybí mi tvůj smích, pár očí zoufalých,
ten film si stále promítám.
Zdá se mi, že čas dal mezi nás
svou nepropustnou hráz.
Zdá se mi, svůj vlastní život každý má.
Zdá se mi, že s každým novým dnem
zas dál se ocitnem.
Zdá se mi, jen dál už půjdem každý sám.
Vzpomínám na ty zvony ve věžích,
svou píseň hrály nám.
Dnes všechno ztracený se najednou zdá,
z těch bouří přehnaných zbyl jenom bílý sníh
a poslední zvon dohrává.
