Už jako malej kluk jsem místo fotbalu,
na kytaru známý hity hrál.
V patnácti prvně dostal jsem se do varu,
když mě brácha na zábavu vzal.
Holkám jsem místo Máchy zpíval Dajánu
a domů chodil po ránu.
Při první vlastní skladbě už mi patřil svět,
tvářil jsem se jak rockovej král,
a v naší kapele nás tenkrát bylo pět,
v okrese nám patřil každej sál.
Muzice věnoval jsem času stále víc,
dnes můžu vám to klidně říct.
Muziku do vínku pánbůh nám dal,
že nejsme hvězdy světový,
hrajeme rádi a zpíváme vám,
jsme zkrátka děti rockový.
Tak se nám s rokem sešel rok a hrajem dál,
na čele pár vrásek, byly k mání
holky, co tleskaly nám, dnes už nepoznám,
muzika nás dohromady svádí.
Někdo se na nás mračí, jinej by se smál,
ke štěstí nám stačí plnej sál.
