Čus...
Když jednou sem řekl, že splnim ti všechno,
že budu tvůj syn, i když se všechno.
Tohle už nezměníš, víš že sem blázen,
pořád dokola, jsem prázdnej jak bazén.
Za všechno co jsem kdy pojebal Promiň!
Pořád jsem kluk, ale pořád to bolí,
Vyrůstat bez táty, s láskou jen od mámy,
přeju si jeden den, který bude normální.
Pořád jen přemýšlím co by bylo "Kdyby",
kdybych měl po boku obě dvě strany.
Tohle už nebude, mám půlku pryč,
tohle už nevrátí žádný slib.
Tohle už nevrátí žádná změna,
celý mí dětství je prázdná scéna.
Tohle už nevrátí žádný promiň,
omlouvám se ale tohle to bolí!
Víš, nikdy mi nebylo takhle jak teď,
možná jsem dospěl, no možná ne.
Jenže jsem pochopil že mi tu chybí,
někdo, komu bych říkal svý chyby.
Pořád od znova jsem to dítě,
v životě se necítim jako vítěz.
Kdybych měl možnost vrátit čas,
stejně to neudělám, půjdu dál.
Jen by mě zajímalo jestli ti chybím,
páč já sám už doopravdy nevím.
Jsem prostě naivní když tu to vykládám,
ale už nemůžu, nesmysli potkávám.
Jen se to snažím dát celý ven,
abych už nechtěl myslet jen.
Na to že mé dětství nebylo skvělé,
omlouvám se, tohle posílám do nebe!
