životem se prodírám jako v moři vlna,
chodím sem a tam jako v kupce sena,
co se lepí na paty,
jsou to problémy,
životní překážky, moje velký sny.
Problémy a sny, co se mým světem hrnou,
jsou to věci, co mým svědomím hýbou a,
proto jdu životem svým dál,
prožívám zábavu, city a bolest, jau.
Moje srdce vnímá rytmus žití,
vnímá lásku a nejvíc holky cítí,
kdy se objeví konečně ta pravá,
kdy rozkvete kvítí a přijde láska žhavá.
Díky, nemá cenu svou povahu skrývat,
dělat, že jsi jiná,
furt se přetvařovat.
Buď ke svým kámošům upřímná,
řekni, co si myslíš,
veř mi, oblibu si zlepšíš.
Lidi vzchopte se, čas žene nás kupředu,
žijte dokud to jde, nechcete-li změnu a,
pokud ji chcete, žijte ještě víc,
nebojte se toho, nemá to rub, jen líc.
Lidi vzchopte se, čas žene nás kupředu,
žijte dokud to jde, nechcete-li změnu a,
pokud ji chcete, žijte ještě víc,
nebojte se toho, nemá to rub, jen líc.
Chodím po městě, mám v hlavě kraviny,
chodím po světě, vidím všude stíny.
Špatné vzpomínky, co probouzí pocity,
jako bych měl se vším hnedka skončit.
Žijem v čase, kdy má každej vztek,
málo odpovědí, hodně otázek.
Dneska se každej brání sdělit svůj názor,
říct ti jeho komentář, říct ti jeho vzor.
Války, utrpení, to snad není možný,
svět by měl stát při sobě, tohle není nutný.
Mějte rádi lidi, co vám pomáhaj,
oplácejte radost, co vám oni dají.
Podívám se kolem sebe, nikdo se nesměje,
je to nepříjemný pocit, kam to všechno spěje.
Sakra, lidi, vzchopte se,
život je jen jeden,
užijte si ho naplno,
pojďte, sakra, jedem..
Lidi vzchopte se, čas žene nás kupředu,
žijte dokud to jde, nechcete-li změnu a,
pokud ji chcete, žijte ještě víc,
nebojte se toho, nemá to rub, jen líc.
Lidi vzchopte se, čas žene nás kupředu,
žijte dokud to jde, nechcete-li změnu a,
pokud ji chcete, žijte ještě víc,
nebojte se toho, nemá to rub, jen líc.
